Krátká úvaha nad mravenečkem

Žijeme v době majetku a moci. Kdybychom žili v Somálsku budeme mít chtíč po jídle a bezpečném domu. Žijeme tam, kde žijeme. Máme teplý domov, čistou vodu a plno jídla, které se vyhazuje. Přesto chceme více. Chceme velký dům a dvě auta. Ne počkat, chceme ještě skvělou milenku/milence. Víc peněz, lepší oblečení. Ještě lepší oblečení, více třpytek. Žádné třpytky, ale zlato! Žádné zlato, ale ostrov. Letadlo. A co pak? S narůstající úrovní je touha pořád větší. Odkud je ta touha? Co nám chce dát? Chce nás opíjet a zbavovat smyslů? Touha po moci.

Představte si mravenečka. Kráčí si to lesem, mezi trávou, mezi lístky. Z neznámého důvodu kráčíte přírodou rovněž. V hlavě vám vyjel nový nápad na to, co ještě nemáte! Ze samého soustředění se zastavíte. Užíváte si tu představu, to blaho, ta opojná narůstající moc. JÁ to budu mít! Chystáte se znovu vykročit, když v tom uvidíte mravenečka.

„Mravenci se všude jen hemží, je těžké je zahubit,“ myslíte si.

Musíte ho zašlápnout.

Snili jste o větším bohatství, o větší moci. A zapomněli jste na tu velkou moc, kterou už máte. Může se snad mraveneček bránit proti něčemu tak velkému, silnému a mocnému? Jediný, kdo v tu chvíli měl moc nad dalším děním je uvědomělý člověk.

Člověk je tak mocný, tím že dostal do vínku svobodnou mysl.

Pokud živočich dostane žízeň, nutí ho k hledání vody. Člověk svou vůlí může přemoci pud a vodu si odepřít. Není pro to žádný objektivní důvod, ale on to MŮŽE udělat.

Pokud můžeme udělat dobrou věc, musíme ji udělat!

Příspěvek byl publikován v rubrice Zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.