V příbězích různých druhů medicín jde poznat, že člověk si stěžoval na vše okolo něho před tisíci lety stejně jako dnes. Mně osobně tento poznatek hodně pomohl. Nedovedl jsem totiž pochopit, proč si člověk ubližuje svým chováním. Byl jsem z toho smutný. Teď vím, že člověk tvoří svět, skrze jeho myšlenky a činy. Kolem nás je mnoho informací, které kdyby se uchopily, dokázaly by hodně.
Stejně tak se setkávám s lidmi, kteří chtějí zázračnou pilulku, která by je vyléčila z nemocí. V dnešní alternativní době se to může maskovat za zázračnou homeopatickou kuličku, bylinku, čínskou baňku nebo třeba vitamín. V principu je to však stejný problém. Nemocný člověk hledá pomoc vně. Především si musíme položit otázku, proč je vůbec nemocný? V čem není mocný? Co ho trápí, proč není spokojený? Kde cítí bolest, křivdu? Co nebo kdo ho zranil? A další a další otázky.
Nemocný raději hledá lék mimo svou bytost, neb je to jednodušší. Hledal-li by ve svém nitru, strašně by ho to bolelo a nepřiznal by si svůj nález. Lidé si mají pomáhat, proto je správné, že se na sebe navzájem obracíme o radu a pomoc. Měli bychom však také naslouchat, udělat správné kroky k úzdravě a vzít za své zdraví a život zodpovědnost.
Nejvíce krásné na tomto světě je to, že to lze mnoha způsoby. Ať již alopatickou medicínou, tradiční čínskou medicínou, ájurvédou, homeopatií, šamanskými technikami, vitamínem C atd. Vše je to možné díky víře člověka.
Víra je tou odpovědí. Nelze změřit ani zvážit. Pokud potřebuje někdo důkazy o existenci víry, nevěří. Leč důkazy tady jsou a budou, ať už to jsou zázračná uzdravení, štěstí, náhoda nebo i náhlá smrt. Materiálně nevysvětlitelné, a přece skutečné.
„Víra znamená udělat první krok, i když nevidíte celé schodiště.“
Martin Luther King Jr.
Medicína tak může postoupit vpřed tím, že nalezne svou historii. Fyzikální tělo si neodpářeme, musíme se o něj denně starat a pokroky, které v medicíně máme, jsou neuvěřitelné. Její budoucnost bude etický oříšek, především díky práci s geny. Proto si myslím, že bychom měli rozvíjet svou duši a být tak připraveni na změny, ve kterých je etika a soucit zapotřebí.
Proto člověk nemůže obviňovat okolí, ale musí začít u sebe. Tím, že bude užívat léky na vysoký tlak, ale současně celý den vyřizuje telefonáty se zakázkami, pije kávu, sní přesolený řízek, večer to spláchne pivem, přijde domů a řve na okolí, tak tím si nepomůže. Zdraví je stav tělesné a duševní pohody. V rámci lidské bytosti bychom se měli zajímat o jeho tělo, pocity a myšlenky. Člověk je však součástí přírody a společnosti, proto ho z ní neodebírejme. Musíme se rovněž podívat na jeho vztahy s okolím, na prostředí ve kterém žije atp. Například v dávné Číně používali lékaři při léčení tři modality: člověka, prostor a čas. Na všech úrovních léčebně pracovali. Vždyť jak se praví:
„Všechny nemoci jsou jen příznakem nerovnováhy. Žádná nemoc se v těle neudrží, dokud bude celý systém v rovnováze“.
Proto součástí nejen východních medicín je filosofie zahrnující člověka, přírodu i vesmír. Neboť jsme jedno.
