Chceme ovládat, nebo tvořit?

Vědomý záměr mají všichni léčitelé, lékaři, terapeuti, atd. stejný. Jaký si myslíte, že to je? … Pomoci druhému tím nejlepším, co umím. Tohle nastavení má většina lidí, u těchto profesí je druhým člověkem myšlen nemocný. Takže ano chirurg pomáhá rukama a přímým zásahem, bylinkář bylinami, lékárník léky, kouč radami. Když já osobně čtu nebo poslouchám takové lidi, tak to mají společné. V rámci „vyspělosti“ společnosti pak chceme standardizovat a objektivizovat snad všechno.

Proto jsme si řekli, že ten, kdo bude populaci léčit je lékař a splní předem dané podmínky k této funkci, je součásti odborné společnosti, jeho prací je toto a tamto. A z komplexnosti péče o jedince vznikly profese jako zdravotní sestra, lékárník, výzkumník, ale i sanitář, technik atd. Zkrátka všichni jsou potřeba pro komplexnost díla – vyléčit nemocného.

A bylo by to v pořádku, kdyby si navzájem nechtěli brát zásluhy. Stále si myslím, že lékař léčí a Bůh uzdravuje. Čili se snažím jen člověka popostrčit k jeho vlastní snaze docílit zdraví. Protože nikdy nebudu vědět tak přesně jako on, co má nemocný v tu či onu chvíli dělat. A nemocný to také vědomě neví, „ve skrytu duše“ však tuší. Tyto podvědomé vzorce chování se snaží vytáhnout psychosomatická medicína a mnohé jiné způsoby léčení. Jestliže je nemoc signál duše – „Hele, něco děláš špatně, odchyluješ se od své podstaty“, tak je snad jedno jakou anténou zachytím tento signál jakožto nemocný. Může to být formou introspekce meditací, radou přítele, rodiny, úkonem lékaře, maséra, inspirací z filmu, knížky, zaslechnutím hovoru kolemjdoucích. Je to jedno, protože když Vaše anténa je nastavena, tak uslyšíte. A pak přijde standardizace procesu, tak jak to chce dostat pod kontrolu ego člověk = ego společnost. Něco jako „poslouchejte náš rozhlas“, „čtěte naše noviny“, „řiďte se těmito pravidly“… Princip je dostat věci pod kontrolu. Pak můžeme udržet řád, řídit společnost, řídit stát, řídit společenství států atd. No jo, ale čí je to výmysl? Mají tuto potřebu zvířata? Mravenci? Termiti? Ne. Pracují s tím co je a podle toho se mění. Když přichází do lidské společnosti nějaká rána, katastrofa, prostě změna, začne mít strach. Tím strachem si nasazuje klapky na oči a jedná podle svých naučených vzorců. Tím docílí to, že společnost změna netransformuje, ale utvrdí v jejích vzorcích a straších. Stejně tak to můžeme vztáhnout na jedince.

Přijde-li „stresový“ moment, tak buďto ho člověk přijme a věci mění nebo se potácí ve starých myšlenkových vzorcích, které jsou jen jeho pohled. Pod tíhou strachu se snaží zkontrolovat situaci a dostat se do bezpečí.
Realita přitom probíhá přímo před námi. Vše je takové, jaké je. My tomu dáváme váhu. To je to kouzlo přítomného okamžiku, který tvoříme. Být v něm a vědomě jednat. Nekontrolovat, ale tvořit.