Vztek, agresivita, psychosomatika a příčiny

autor: | Úno 4, 2022 | Nezařazené

Vztek, agresivita, psychosomatika a příčiny

Narůstající agresivita nejen u dětí má více příčin. Dospělé rozčílí něco jiného než děti. Přesto mají stejnou hlubokou skutečnou příčinu. Vztek, hněv, agrese jsou totiž zakrývací emoce něčeho hlubšího a je jedno kolik vám je let. Více v článku.

Narůstající agresivita

Jistě jsme všichni viděli nebo zaslechli případy, kdy děti a pubescenti okupují nákupní střediska, mlátí kolemjdoucí děti nebo dokonce ochranku. Soutěží v bitkách, nahrávají si setkání, při nichž se mlátí dva tábory. Odkud se to naučili? Odkud mají tolik agrese?

Děti se učí od dospělých, od svého okolí, od společnosti, od všeho kolem. Počínaje reklamou v televizi, hrami na mobilu a jinými. Pokud máte dítě, sami zvažte, čím vyplňuje nejvíce svůj čas. A sami se nad sebou zamyslete, kdy jste si s dětmi hráli. A to nejen z důvodu povinnosti, protože se to má, ale že se Vám skutečně chtělo. Protože to je ten problém odkud roste agresivita. Násilné počítačové hry nebo sexuální praktiky jsou jen následkem nesprávně prožívaného vzteku.

Násilí je výsledkem špatně zpracovaného vzteku

Problémy se vztekem

Nenazval bych je problémy. Vztek je energie, která nám slouží k síle a nastavení hranic. Pokud cítíte vztek buďte rádi, protože cítíte svou sílu, jen ji neumíte použít nebo ji používáte hodně. Větší problémy způsobuje potlačený vztek, nejčastěji u duchovních lidí, hodných holek a kluků. U nich je vztek přítomen, ale vůbec ho necítí (protože ho zahodili do podvědomých procesů) nebo ho potlačují hezkými metodami jako meditace, jóga, sport, vášnivý sex. Těmto lidem nepomůže můj článek ale spíše terapie, protože musíme nejprve zvědomit vztek. Ten mají popřený a emoci, kterou cítí je například lítost, smutek nebo zoufalství. V praxi tak propadají pláči nebo jsou bezemoční.

Co způsobuje vztek

Odkryji vám, co vlastně znamená vztek a co ho způsobuje. Toto vysvětlení nevychází z pošetilých definic, že je to krátkodobá emoce, kterou nechte projít, souvisí s pudy apod. Ne. Jsme lidé a duchovní bytosti. Máme schopnost se vyvíjet v porozumění myšlení, prožívání emocí a našem chování. V tomto článku také pochopíte, že vrazi, bezdomovci, agresoři si zaslouží úctu.

Vztek je zakrývací emoce. Co to znamená vysvětlím na příkladu:
– Představte si, že jste dobrý řidič/řidička a jezdíte rallye. Máte rádi své auto a pečujete o něho. Den probíhá v pohodě a potřebujete jen rychlou svačinu. Zajedete do obchodu, přijíždíte na parkoviště a hledáte místo pro vaše super auto. Na parkování vám moc nezáleží, protože počítáte, že za pět minut budete pryč. Tak nakonec zapíchnete auto trochu přes čáru. Vystoupíte a už přemýšlíte co si koupíte dobrého. Když v tom na vás dědek začne řvát, jestli umíte parkovat? Kdo vám dal řidičák? Neumíte vůbec řídit! Vás to naštve a řeknete mu vrať se do hrobu, jezdím rallye. On: „To je mi jedno blbečku, ať máš trofeje nebo ne, tady jsi to posral, neumíš nic!“ . „Mlč dědku!.“

V modelovém příkladu pokračujeme tím, že jako dobrý řidič začnete řvát na oplátku. Realita může být jiná, protože každý je jiný a každý má jiný spouštěč. Na příkladu ale můžete lépe vidět příčinu vzteku. Řidič měl o sobě mínění, že je nejlepší. Jeho osobnost = ego si myslelo, že je super řidič. Dědeček dal řidiči najevo, že je špatný řidič. Pokud by ego bylo ztotožněno i s tím, že výborně parkuje, bude se takto bránit. Vztek je totiž obranou ega. Obranou našich přesvědčení, kdo jsme, co děláme, čím se lišíme od druhých. A to není všechno.

Příčina je pod hladinou ega

Vztek jako obrana před bolestí

Naše ego se brání vztekem. Pro lepší pochopení ega, doporučuji vyslechnout si audio nahrávku „V iluzi našeho ega“, která vám pěkně vysvětlí koncept ega a našich přesvědčení. A co vlastně brání ono ego? Ego je na povrchu naší psychiky, je to část našeho já, která je společností přijímána. Za hranicí ega se postupně rozvíjí prostor, který je potlačený, ignorovaný – naše podvědomí. Jednoduše řečeno.

V našem podvědomí je bolest, která je tak strašná, že by nás dostala na kolena. Zhroutili bychom se a nedokázali v realitě fungovat. Proto se zapne vědomý program vzteku, zakrývací emoce, která nám dává sílu v realitě bojovat a nezhroutit se. Pokud jste někdy dali opravdový průchod vzteku, jeho zakrývací funkce zmizela a dostali jste se do následující vrstvy emocí – SMUTKU. Po emoci vzteku tak následuje pláč, zoufalství, lítost, bolest a jiné emoce této vrstvy smutku.

Bolest souvisí s traumatem

Tato strašná emoční bolest souvisí s prožitým traumatem v minulosti. A nepředstavujte si hned Afghánistán nebo znásilnění. Trauma vzniká velmi jednoduše. Tvoříte ho vy jiným každý den. Jiní ho tvoří vám. Rodiče vám ho tvořili každý den vašeho dětství. Měsíce a roky. Naučili jste se žít ve vzorcích chování, které vás od něho chrání a které vaše ego dalo do popředí, abyste přežili v realitě.

Bolestivé trauma člověka odrovná

Náš řidič v příkladu například zažíval v dětství neustále ponižování typu – udělej to rychleji, přidej, jdeš pozdě a zase. Nebyl dost dobrý a tak jeho ego využilo příležitost, kde by si potřebu být dost dobrý uplatnil. Měl nadání na řízení, tak se z něho stal rallye řidič. V okamžiku, kdy ale někdo nebo něco brnkne na strunu traumatu, že není dost dobrý spustí se emoce vzteku a vzorec chování každého jiný.

Příklad: „Jsi neschopný kokot, už s tebou nechci jet další závod“, řekne mu spolujezdec. Náš řidič cítí vztek a jeho vzorec chování může být 1) obviňování druhých, 2) mlčení a více práce, 3) křičení, 4) sebeobviňování a znehodnocování, 5) odejde, 6) bouchne pěstí spolujezdce, 7) začne vydýchávat vztek, 8) jde cvičit atd atd. Kolik lidí, tolik reakcí. Můžou se i kombinovat. Nepleťme si ale vzorec chování a emoci, která ho spouští.

Jak vzniká trauma

Trauma vzniká při silném pocitu studu a současném znehodnocení (absenci pochopení). Jak píšu výše, jedná se i o obyčejné situace.

Příklad: Jste matka s předškolním dítětem v obchodě. Před nákupem jste řekli, že jsi jdete nakoupit to, co dnes chcete jíst. Během nákupu se dítě oddělí a přiutíká celé šťastné s krabicí drahé bonboniéry. Dítě to neví, ví, že mu chutnaly ty bonbóny v minulosti u babičky. Vy jako matka před výplatou se na něho zděšeně podíváte. Dítě vaši emoci vycítí a je v pozoru, co se to děje? Matka automaticky řekne: „co děláš? Tohle jsi špatně vybral, vrať to, tohle nechceme.“
Pro matku to je obyčejná věta, ale pro dítě ne. Je už díky emoci matky v pozoru, následně její slova co děláš způsobí stud a další slova znehodnocení. Dítě, které do tohoto okamžiku života tuto situaci nezažilo, je šokováno, traumatizováno. Mělo si vybrat něco, co chtělo jíst. Když si to vybralo, bylo to špatně. Tímto okamžikem, už to nikdy příště neudělá.

Trauma vzniká ve studu a znehodnocením

Trauma je silný emoční prožitek, který není logický. Je potřeba sledovat emoce. Proto se zapisuje do primitivní části mozku, limbického systému. Spolu s dalšími částmi mozku pak funguje jako účinný program, který se vždy zapne. Pokud toto dítě vyroste a bude třeba partnerem/partnerkou vyzváno v obchodě, ať si koupí co chce. Podvědomě se mu zapne stresová traumatická situace. V lepším případě zůstane stát, v horším začne křičet, nadávat apod. Jeho nervový systém je bloknutý. Nikdo neví, co se děje. Pokud na sobě pracuje, tak si uvědomuje, že tohle zažil v dětství a teď má konečně milující osobu a peníze, takže si po uvědomění koupí, co chce. Podvědomou stopu ale neodstranil, pouze vědomou. Takže takový člověk bude ve svém životě manifestovat situace, které ho se svou minulostí budou konfrontovat. Tak si představte, že mu u kasy řeknou, že to zboží musí vrátit. Co bude následovat? Vztek dospělého dítěte, který si to kurva chce koupit!

Trauma vzniká díky egu. Znehodnocujeme druhé kvůli naší potřebě být lepší, odlišit se, dodat si sebevědomí. Toto nezdravé sebevědomí je skrze okolnosti zvenčí. Zdravé sebevědomí vychází z našeho nitra, za hranicí ega, v lásce. V tomto nastavení nemáme potřebu soutěžit, nechceme peníze ani moc, nemáme potřebu se nad druhé povyšovat ani je ponižovat. Vlastně opak našeho současného světa… Buďme tedy začátkem nového bezpečného světa. Najděme naše klidné nitro.

Práce se vztekem a agresí

Pokud vidíte, že se někdo vzteká
Neztotožňujte se s jeho emocí. Dejte mu pochopení a prostor se projevit. Jeho slova neberte jako útok, je to obrana před jeho vlastním zraněním. Neobhajujte se, jen naslouchejte a dávejte pozor. Vyslechněte celý příběh. Buďte v přítomnosti. Až opadne vztek, zeptejte se, jestli už se cítí lépe. Jestli se pořád vzteká, tak další kolo naslouchání, žádné poznámky, žádné další znehodnocení. Neříkejte, že na to nemáte čas. Máte-li druhého rádi, je to jen další zranění, které mu způsobíte. Až vztek povolí, zeptejte se, jak se cítí. Už klidněji, nebo ještě vztekle? Smutně? Jak se cítí?
Až bude mít jinou emoci než vztek, zeptejte se, jestli chce tu situaci řešit. Jestli nechce, je to v pořádku. Dejte mu čas. „Až budeš chtít, tak se o tom, můžeme pobavit.“ A v žádném případě nezačínejte diskusi třeba další den. Tím druhou stranu zase tlačíte a zase způsobujete bolest, nebude se v tom cítit bezpečně. To, jestli s vámi chce řešit problém, závisí na tom, jak vám důvěřuje. Pokud to neřeší, pracujte na vašem vztahu komplexně, pravděpodobně jste mu ublížili častěji a nevěří vám.
Co dělat pokud vám nerozumí (dítě, jiný jazyk apod.)
Důležitá je emoce pochopení, zájem a projev bezpečí. Kojenci vnímají svět skrze doteky, proto pokud pláče vyžaduje si pozornost = přijetí = doteky. Pokud nepřichází, tak vzniká trauma. Nervová soustava se špatně vyvíjí a v dospělém věku vidíme psychické potíže. Více video zde.

Vy máte vztek
V takovém případě je v pořádku ho cítit. Je to emoce jako každá jiná. Jejím potlačením, ignorováním jen roste. Emoce chce být prožita. Tzn. vztek může být ventilován destruktivně nebo konstruktivně. Destruktivně se vyhněte, ubližujete fyzicky sobě, druhým, nadáváte druhým, znehodnocujete, ničíte cizí věci.
Konstruktivní vyjádření vzteku znamená, že nikomu neubližujete. Pokud jste v okolí lidí, poučíte je, že cítíte vztek a chcete ho prožít. Není to nic proti nim, nechcete jim ublížit. Něco vás zranilo a to způsobilo vztek. Je v pořádku, že ho cítíte. (Pokud vám okolí řekne: seš divnej, neřvi, apod. – tak vám znovu vyvolává trauma a proto to bolí). Nejúčinnější je kurva-piča-proces. Takto jsme s dalšími terapeuty nazvali proces, při kterém jste sami nebo v bezpečném kruhu lidí a vyjadřujete svůj vztek. Lítají sprostá slova, boucháte tyčí, mlátíte polštář. Jen neubližujte fyzicky druhým ani sobě. Nadávat můžete sobě i druhým (nejsou tam, nebo si to neztotožňují a chápou vás). Ničte jen vaše věci nebo je zaplaťte (neste zodpovědnost).
Další možností je psaní. To, když jste nemůžete být o samotě nebo když se neodvažujete provádět kurva-piča-proces. Vztek jako takový může být traumatizovaná emoce. Jak to myslím? Například vás zavírali na samotku, dávali vám pohlavek, sprchovali studenou vodou kdykoli, když jste křičeli. Vaší podvědomou reakcí je nevztekat se…

Jak dále pracovat se vztekem?
Nejprve je potřeba umět zpracovat a neodsuzovat vztek. Dále je potřeba se naučit pracovat s emocemi, hranicemi, vzorci chování, traumaty. Toto vše s klienty zpracovávám a každý je v těchto projevech jiný, proto nelze napsat obecně, co s tím. Každý má jiný charakter, jinou minulost. Můžu vám říct ale jedno. Osobní rozvoj jsem dělal kvůli tomu, že jsem se vztekal od malička. Rodina mě tím neuměla adekvátně provést a já pak jako starší hledal způsoby. Jen několik roků jsem zpracovával to, že jsem ho měl potlačený. Takže ono přijetí může trvat klidně roky, celý život. V mém rozvoji mě vztek vedl a vlastně díky němu jsem začal žít. Vztek mizel a já ho nepotřeboval, nepociťuji ho. A když ano, vím, co s ním.

Co vztek neřeší aneb útěkové strategie
Neutíkat od vzteku, nejčastěji jsou to bojové sporty, dechové cvičení, počítačové hry. Ty nevyřeší hlubokou bolest vevnitř.
Útěkové strategie – zahánění negativních emocí různými činnostmi od uvaření čaje až po ušlechtilou meditaci = potlačení, odmítnutí. Únikovou strategií je cokoliv, čím se v aktuálním okamžiku rozptýlíme, abychom danou emoci nemuseli cítit.
Špatně jsou způsoby, které učí i psychologové. To, co popisuji v článku je za dosavadní hranicí poznání oficiálních věd v Česku.
– například když cítíte hněv, tak si zaskákat, chytnout se náramku na ruce, vydýchat to, umýt se studenou vodou, dělat afirmace, modlitby apod. Všechny podobné způsoby potlačí emoci. Více teorii útěkových strategií najdete v článku o úzkostech.
Teorie traumat může vypadat jako ezoblábol, ale úspěšně takto léčí psychiatři v severní Americe (Gabor Maté, Peter Levine, Bessel van der Kolk aj.).

Bojové sporty neřeší vztek

Vztek a psychosomatika

Nahromadění potlačených emocí agrese, hněvu, vzteku vyvolává nemoci. Emoce, které se udržely v nás, mají ohromnou energii. Tato energie je jemnohmotná, ve východní medicíně je s každou emocí spjat vnitřní orgán. V čínské medicíně neexistují psychiatři. To jsme jen globálně žili ve společnosti, která tak dlouho a po několik generací traumatizuje lidskou psychiku, že jsme museli vytvořit tento obor medicíny.

Zastavená energie emocí způsobuje poškození, bloky, hyperaktivitu orgánů, metabolismu, psychiky. Jedna z příčin rakoviny je potlačený vztek. Většina autoimunitních nemocí je spjata s potlačeným vztekem. Pokud je už nemocné tělo, nejsou zdravé emoce a myšlenky. Vycházím z pojetí mysl – emoce – tělo. Práce na všech úrovních znamená uzdravení. Lékem proti agresi, lékem proti nemoci NIC nevyřešíme. Pouze potlačíme ještě víc a vznikne další problém, který nám má ukázat – dělej už něco.

Agresivita dětí, drogy, vězni a bezdomovci

Díky článku jste již asi pochopili, že čím více dětí vidíme agresivních, tím více nefuknčních rodin máme. Tím více traumat tvoříme. Tím více se upevňují vzorce chování do dospělosti. Vznik traumat od kojeneckého věku se podepisují na nervové soustavě. Jakápak náhoda, že celé dnešní generace mají úzkosti a deprese. Co dělali jejich rodiče, když vyžadovali lásku? Byli v práci? Dívali se na televizi? A co dělají rodiče dnes? Ťukají si do mobilu? Toto dospělé dítě tak vnitřně prožívá spoustu bolesti a chce před nimi utéci. My se bavíme o reakci na bolest skrze vztek. Ze začátku se projevuje agresí, odmlouváním, arogancí. Podle charakteru a traumat rodiny se dále vyvíjí. Cítí se špatně a tak hledá útěchu. Tu najde v útěku – počítač, sex, bitky, alkohol, drogy, … Není chyba v dítěti, ale společnosti a rodině!

Změňte rodiče, změňte společnost. Děti jsou jen zrcadlem. Někteří se díky bolesti stanou násilníky, vrahy, zloději. Místo, abychom jim naslouchali a pochopili, je zavíráme a straníme se od nich. Opakujeme jim trauma z dětství, odmítáme je. Léčení naše, jejich, společnosti je jejich příjmutím. Bezdomovci se ocitli na ulici proč? Každý z nich má vnitřní bolest, kterou neuměl zpracovat. Rodina a společnost ho to nenaučili, ne každý je Buddha, aby to uměl od narození.

Pokud vás toto téma zajímá více, můžete se kouknout na autory a filmy, kteří takto léčí ve vězení po celém světě:
Kate Byron, S.N.Goenka, Ihaleakala Hew Len, Joe Vitale. Každý používá jiné techniky, ale jde o to samé.

Realita naší společnosti, rodina s 5dětmi, všechny se cítí nemilovaně po většinu jejich života

Úzkosti
Potlačený vztek je součástí vzniku úzkostí. To je nemoc emocí, která se vyskytuje u lidí logicky založených, uznávající práci jako prioritu a nahromaděné potlačené emoce vedou k úzkostem. Vztek je jednou z nich. Více o skutečné příčině úzkosti v článku zde: https://martinzulak.cz/blog/2022/01/30/uzkosti-a-panika-co-s-nimi/.