Dostávám od klientů spoustů příměrů na to, jak už je toho na ně moc. Já používám příměr, že „už se na to můžu vysrat“. Může to být také „Tatra plná hnoje“ nebo „kýbl sraček“. Osobní rozvoj není kopretina na louce, ale jak jedna paní pověděla „přehrabávání se v tom hnoji“. Takže, co s tím můžete dělat? Článek je psaný tak, abyste ho postupně četli a prováděli cvičení v něm.
Změnit úhel pohledu
To se řekne jednoduše a někdo to i jednoduše udělá. Většina z nás ale zažívá stresy z války, inflace, osobních problémů, vztahových, finančních atd atd. Takže tyhle jednoduché rady proletí kolem něj bez šance je uchopit a prokouknout je. Zkuste si z následujících řádků něco vzít.
Chodící člověk vyjadřuje soucit s člověkem na vozíčku s ochrnutýma nohama: „Musí to být těžké být připoutaný na vozík a nemoci běhat, skákat.“ Vozíčkář odvětí: „Vozíček je pro mě vysvobození, jinak bych zůstal celý den zavřený doma a nedostal bych se z postele.“
Což je volný přepis z knihy Atomové návyky. Knihy pro osobní rozvoj málo doporučuju, protože jsou plné potlačovacích technik. Stejně tak tato, ale stejně tak jsou i v něčem obohacující = vše má rub a líc, dvě strany. Záleží, jakým filtrem pohledu jste naprogramováni. A tím nemyslím rozdělení na pesimisty a optimisty. Ale záleží, jakými traumaty jste si prošli. Vezměme to postupně.
Vyserte se na pozitivní myšlení
Pokud patříte mezi něžné dámy, éterické víly, které mají rády krásné věci, hezkou hudbu, knihu, umění. A rezonuje s vámi toto sprosté slovo, tak nemáte zpracovánu svou stinnou stránku. Pro vás není posun vidět pozitivní stranu mince, ale přiznat si ten hnůj. Už samotné přiznání je něco pro vás tak odporného, že toho nejste schopni a utíkáte od toho. Stejně tak pánové, kteří jsou naučeni řešit problémy. Být zodpovědní a jakýkoli průser hned vyřešit.
Oba dva příklady potlačují své strachy, potlačují část samu sebe. Poznáte to podle toho, že vám na druhých vadí jejich vulgarita, obscénnost, nevychovanost, vztek, nezodpovědnost, lenost, vágnost, brutalita, krutost. A tak dále. Toto jsou stránky, které máte potlačeny a jste jimi přitahováni tím, že je nesnášíte. Asi se sami sebe ptáte, proč pořád potkáváte určitý typ lidí nebo vidíte pohoršující zprávy. Už vám to leze krkem, máte toho dost a chcete to zastavit. Ono ale pořád nic a přidávají se další…
Léčení pro vás je přiznat si tento svůj aspekt. Zní to jednoduše, bohužel prakticky je to na delší dobu. Nebo také ne. Všímejte si v čem jste stejní jako lidé nebo věci, které vám vadí. Kdy máte takový a makový přístup.
Po celou dobu, co budete odmítat tuto svou část, se budete cítit špatně. Budete obviňovat svět, jaký je hnusný, jak jsou lidé necitliví, proč si nemůžeme pomáhat apod. Je to váš úhel pohledu. Svět je jaký je a tvoříte ho také vy.
Zvědomte si své strachy
Přiznání si nehezkého aspektu v nás může být zdrcující. Ale začínáte tím novou etapu. Etapu přijetí a změny. Etapu skutečného osobního rozvoje. Pokud používáte afirmace nebo modlitby, které jsou láskyplné a žehnající. Tak se sami sebe zeptejte, proč to děláte. Je to kvůli tomu, abyste měli lepší život a cítili se lépe? Abyste něco zlepšili? Tím pádem potlačujete své stinné stránky, utíkáte od pravého hnoje vašeho života ve snaze se cítit lépe. Musím vás v tomto zklamat, je potřeba vykydat hnůj, až pak přijde léčení.
Objevení svého strachu může být pro někoho ulevující. Konečně zjistil, čeho se bojí, konečně to není něco neurčitého, nezměřitelného. Konečně chápe své trvající vnitřní napětí. Z čeho pramení. Že to není něco čím bude trpět do konce života.
Zvědoměním svého strachu překonáváte své ego. Ego = vaši osobnost. To, co si o sobě myslíte, jak jednáte, cítíte, myslíte, jaké máte přesvědčení apod. Pomocí strachů se držíte v komfortní zóně a máte na očích filtry na svět. (Pro zájemce nahrávka k pochopení ega.) Zkusme si rozšířit obzory a na chvíli se zbavit filtrů:
Co nejhoršího by se mohlo stát ….?
Např. co nejhoršího by se mohlo stát, když bych neměl peníze. Co nejhoršího by se mohlo stát, když bych řekla manželovi, že nechci sex. Apod.
Jděte dál a dál, ptejte se sami sebe. Co by se vám mohlo stát? Je to váš pohled, takže ne co druzí, ale co vy. Např. manžel by se vztekal. V pořádku a co ještě horšího by se mohlo stát? … našel by si jinou, hezkou, nadrženou ženskou. Co dál? Zůstala bych sama. Co horšího? Už bych nikdy nikoho nenašla. Co dál? Zůstala bych sama.
Blahopřeji, zvědomili jste si svůj strach. Neřeknete manželovi, co chcete nebo nechcete, protože se bojíte, že zůstanete sama. S tím už jde pracovat, máte prostor na osobní rozvoj. A nyní nezůstávejte ve straších, ale vraťte se do reality.
Pozor na katastrofické scénáře
Pokud jste naopak typ, který se všeho bojí. Což se projevuje tím, že nezkoušíte nic nového. Když ano, tak jen s někým. Hodně se ptáte, když máte něco udělat. Čtete si nebo se vzděláváte o nějaké problematice, např. jak zasadit mrkev. Místo toho, abyste vykonali činnost hned, tj. zasadili mrkev. Tak budete spíše trpět na několik strachů a budete jim tak věřit, že se s těmito scénáři ztotožníte a budete žít ve fiktivním světě svých strachových myšlenek. Přitom je realita jiná.
Pravděpodobně trpíte nějakou formou úzkostí nebo panik. Tzn. často cítíte sevřený hrudník, třesoucí se ruce, nohy, máte problémy s nespavostí, s mluvením na veřejnosti, cítíte tlak na žaludku, míváte různé bolesti, vyhledáváte místa bez lidí, koktáte, bojíte se řídit apod. Vaše nepoznané strachy trvají roky, pokračují do katastrofických myšlenek a končí v paralyzujících panikách. Vám doporučuji článek o úzkostech a panikách. Trochu vám můžou pomoci další řádky. Ale vždy to bude o individuální práci, protože rozplést to klubko a vyléčit se je na delší dobu. Jde to, v článku můžete najít rozhovor s takovýmito lidmi.
Zvědomili jste si strach a co dál?
Už toto je velký pokrok. Nesnažte se ho odignorovat a znevážit sami sebe, že to není dost a chcete víc. Uděláme víc, ale předtím si zkuste uvědomit svůj posun zvědoměním strachu… Gratuluji vám.
Bojím-li se například toho, že zůstanu sama. Tak jsem zjistila, že mé ego se mě snaží držet skrze tento strach v situacích, jakých jsem. Co leží za těmito hranicemi? To nevíme, protože jste se nikdy neodvážili tuto hranici překročit. Jste ve své komfortní zóně. Ego nás v ní drží, protože nás chrání před smrtí. Nevíte totiž, co leží za těmi hranicemi. A to znamená smrt pro vaše přesvědčení o sobě samé = egu. Bude vám proto házet klacky pod nohy. Tím, že toto cvičení vzdáte nebo jste ho už vzdali při hledání strachu. To, že to nejde vymyslet. Tím, že půjdete něco dělat, apod. Volba je na vás. Pokud chcete rozšířit svou komfortní zónu. Nemusíte nic ještě dělat. Stačí si jen představit tu situaci opaku:
V čem by to bylo dobré, když (…bych zůstala sama)?
Touto otázkou rozšiřujete svůj pohled a objevujete dosud nepoznané. Nevíte, jak to vymyslet, protože jste to ještě nedělali. Zkuste nad tím zapřemýšlet a něco najít. Každá mince má dvě strany. Může to být i primitivní odpověď. Bereme to, co vás napadne jako první. Až pak pokračujte ve čtení…
Další důvod proč se cítíte, že toho je na vás hodně
Může být ten, když toho na sebe hodně dáváte. Řešíte jen to, co opravdu je ve vaší moci? Nebo řešíte všechno od věcí ve vaší práci až po mezinárodní dění? Nemůžete to vyřešit a proto se dostáváte do stavu bezmoci a beznaděje. Máte v sobě hodně vzorců chování, které jsou nastavené na to řešit problémy druhých.
Všechny strachové myšlenky mají své kořeny ve vaší hloubce. Ať už máte 3 nebo 1000 strachových myšlenek, budou se týkat tří hlubokých kořenů. Jedním z nich je strach ze ztráty kontroly.
Projevuje se tím, že chcete o všem vědět. Všechno znát. Všechno promyslet dopředu. Všechno zařídit. Tím si nedovolujete selhat a ani druhým lidem. Váš strach ovlivňuje vás i vaše okolí. Dusíte sebe i své okolí. Sami se dostáváte do sraček. Jak říkám, je to problém, který má v sobě další problémy. Nejde ho jen tak na první dobrou vyřešit, ale zkusme to.
Nejdříve si musíte uvědomit, kam plýtváte svou sílu. Ptejte se sami sebe.
- Co v této situaci nemám pod kontrolou?
- A co v této situaci mám pod kontrolou?
Opět nad těmito otázkami můžete přemýšlet dlouho. Pokud chcete změnit svůj život, tak si je zkuste ve chvílích stresu zodpovědět.
Proč máte pocit, že nemáte věci pod kontrolou?
Je to kvůli traumatům z dětství. Může to znít drsně, ale není to nic složitého. Jako emoční děti vnímáme svět jinak než dospělí. Přesto dospělý svět určuje ten dětský. Děti vnímají pomocí emocí. Dospělý pomocí logiky. Je to různý svět.
Trauma vzniká emočním znehodnocením ve stresové situaci. Může to být situace nebo jen věta. Např. zastrč si triko do kalhot, ať nevypadáš blbě. Neřvi, co ti je? Nemůžeš se chovat normálně? A jiné. Tím si náš emoční mozek zapamatuje situaci, pomocí strachu nás pak formuje do toho, aby se nám to již nestalo. Protože tato chvíle byla ubližující, traumatizující. My se tomu chceme vyhnout a proto tak podvědomě konáme. Nelze to změnit logicky, léky, meditací, uvědoměním, ale jen prožitkem, emočně. To je ten rozdíl, proč vy, já a celá planeta máme kýbl hnoje uvnitř sebe. Používáme špatné nástroje na jeho odstranění. Bojíme se té špíny a vymýšlíme honosnější úklid. Půjde to jen empatií a láskou. Žádnou pilulkou. Tím jen opět tyto traumata uvnitř nás všech potlačíme.
Na svět se pak díváme pomocí filtrů těchto traumat a vidíme jen, jak je všechno nahovno a jak je ten svět nefér. Paradoxně je to náš úhel pohledu, který je bezpečný. Zamyslete se, jestli pocházíte z prostředí, kde když byste měli dobrou náladu nebo radost, že se vám něco povedlo, budete odměněni a pochváleni. Řekl bych, že ne. Daleko častěji dostanete radu, že to někdo umí lépe, je potřeba to ještě vylepšit, nebo si dejte pozor na to a na to. Tím jste naprogramováni na ostražitost a hledáte všechno zlé, hledáte chyby. Paradoxně je to pro vás bezpečné, protože když byste měli milujícího partnera, hodně peněz a byli zdraví, tak byste se cítili provinile…. to jsou traumata.
Takže dokud nezměníme sebe a svůj vnitřní svět, je zbytečné obviňovat druhé lidi a reálný svět.