V posledních letech narůstá výskyt depresí, úzkostí a všech diagnóz, které souvisí s našim splínem. Cítíme se špatně, chceme to pochopit a tak čteme, díváme se na rozhovory, chodíme za odborníky, aby nám to vysvětlili. Víte, proč to nefunguje?
Nadměrné logické myšlení utlačuje emoční cítění
Tím dochází k tomu, že potlačujeme své emoce, které si ale neodpářeme, zůstávají v nás. Hromadí se a hromadí až vytvářejí nemoci fyzické nebo psychické. Práce s emocemi je diametrálně odlišná než analytické úvahy. Naše systémy jsou na logické bázi, vychovaly skvělé „logy“ – psychology, neurology, dermatology, ekology atd. Všude se ale zapomíná na půlku našeho já – emoce. Ba přímo potlačuje.
Jak k tomu dochází?
Jednoduše. A proto se to podceňuje. Co děláte, když něco cítíte? Když se cítíte například „špatně“? …
Odpovědí je, že to chceme vyřešit. Přemýšlíme nad řešením a přitom ani nevíme, co je to za emoci? Víme jen, že se cítíme špatně, blbě, nahovno. Ale co je to přesněji za emoci? Jak přesněji se cítíte? Smutně, zoufale, lítostivě, …? Mnozí ani na tuto otázku nedokáží najít odpověď.
Rozvíjíme logickou analýzu namísto přítomného prožívání svého vnitřního stavu
Náš vnitřní stav totiž ignorujeme, odmítáme své emoce a potřeby. Chceme je vyřešit namísto procítit. Díky tomu, že neumíme jako společnosti zacházet se svými emocemi, máme problémy. Ty nejdou vyřešit logikou a „léčbou“ jakou nabízí konvenční systém, protože vychoval logické léčitele.
Cítím-li se špatně, tak jdu udělat něco, co mi udělá dobrou náladu. Toto je útěk od emocí. Formy jsou různé a v Česku nejčastější je pivo, seriály, práce, počítač, hry, sport, duchovní rozvoj, meditace, mindfulness a také nadměrné myšlení. Naše kultura je zaměřena směrem od špatného k lepšímu. A proč se to děje? Jaký je celý kontext?
Nikdo nás nenaučil, jak se k sobě chovat
Není důležité, jak se cítíte. Naše dětské potřeby emočního spojení jsou u všech potlačovány a toto si neseme do dospělosti, naučíme si jich nevšímat a upřednostníme logiku. Jedná se o trauma předávané po generace. Špatné emoce souvisí s naší velkou bolestí uvnitř nás a té se bojíme čelit, utíkáme od ní a na tom je založena celááá naše společnost. K tomu si přidejte, že rozvíjíme kritické myšlení, efektivitu a všechno kolem.
Takže, jak z toho ven?
Odpověď je také jednoduchá, žít v přítomnosti se svými dobrými i špatnými emocemi. Protože každá emoce je část nás a něco nám má sdělit. Zůstat se svými emocemi je pro nás bolestivé a tak to neděláme. Toto je tak zakořeněný vzorec chování, že už vám možná dochází, proč myslíme většinu dne a vědci spočítali, že přes den máme opravdu hodně myšlenek (6200). Naučit se znovu prožívat emoce je spojeno se vzorci chování, podvědomými vývojovými traumaty, práce s egem apod. Někomu to jde rychleji a někomu pomaleji. Když se mi to po rocích práce na sobě povedlo aspoň do určité míry, tak jsem odešel ze zdravotnického systému, opustil akademické kruhy a stal se „nepochopený“ = vyčleněný. Když byste byli autentiční vy. Když byste byli bez masek. Co by se stalo? A v čem by to bylo dobré? Jste ochotni to riskovat?
Líbil se Vám článek? Nepropásněte další, přihlašte se k odběru novinek: