Snaha být soběstačný nebo mít soběstačný systém. Proč je to z principu hloupost?
Mé články jsou většinou reakcí na to, co se děje kolem. Poslední roky je čím dál větší snaha o to být soběstačný. Naletěl jsem také, a tak mám doma pár knížek na toto téma. Problém je, že to nejde. Tak proč se vůbec o to snažíme?
Problém je v naší motivaci.
Naše motivace je, abychom to sami zvládli. Dokázali se obejít bez plynu údajného agresora, dokázali mít vodu z naší studny namísto obecního vodovodu. Vypěstovat si potraviny bez ohledu na dodávkách do obchodů ze Španělska apod. Chceme mít pro sebe a tím se udržet v bezpečí. Jak hezké. Dovolte mi jeden fakt – naše evoluce, dokonce naše fyziologie mozku je zaměřena na spolupráci a žití ve společenství. Představte si mravence, který odejde z mraveniště s hezkou ideou, že založí své malé a hezké. Asi víte, jak dlouho přežije…
Pokud jste v pasti nezávislosti, tak si sesumírujte, co vlastně všechno děláte, abyste zůstali soběstační a svobodní…Odkud pramení tato potřeba?
Mít věci pod kontrolou, neudělat chybu, myslet dopředu, myslet na všechno, být připraven na nejhorší, nikomu nevěřit, udělat si to sám, nikomu nic neříkat, držet tajemství, aj. To vše je výsledkem vzorců chování založené na strachovém emočním nastavení a pocitu nebezpečí. Jsou to silná přesvědčení sahající až do dětství a předchozích generací. Většina z vás (hlavně pokud jste muži) mě pošlete k šípku a budete pokračovat v nakupování zbraní na ochranu vaší rodiny. Žel takhle se nikdy věci nevyvinou jinak, pokud budeme dál pokračovat v naprogramovaném chování…
Zkuste si sami nalít čistého vína a zeptat se sami sebe, jestli se obáváte toho, být na někom nebo něčem závislí? Odpovědí může být jen obyčejné ano.
Ženy se nejčastěji bojí být závislí na svém partnerovi. Muži zase na partnerce nebo pracovním místě. Společné však je strach ze ztráty nezávislosti. Lidé mají pocit omezení a ztráty svobody. A odkud myslíte, že jste se naučili vidět svět tak, že nemáte žádnou svobodu a nezávislost? Hádáte-li z dětství, tak to je správná odpověď.
Jsme vychováváni k poslušnosti a jsme pod kontrolou
To nemá nic společného s nastavením zdravých hranic, ale je to výchova založena na odměňování – buď trestem nebo pamlskem. Strach z toho, že bych ztratil svobodu souvisí s nevyslovenou obavou spojování se. Byli bychom-li otevření, tak nemáme problém spolupracovat (namísto soutěžit), druhým lidem věřit a dělat chyby. Bohužel naše chyby byly trestány, kdykoliv jsme projevili emoce (byli otevření), tak jsme byli znehodnoceni a naše kultura je založena na vítězství, čili jeden vyhraje a ostatní mají smůlu. Takže to je ta toxická společnost, díky které se cítíme špatně. Tyto hodnoty jdou naprosto v rozporu se zdravým vývojem jedince i společnosti, proto např. vidíme pandemie psychických nemocí a rakoviny. Nejsme vůbec společenští, bojíme se druhých lidí, stavíme si domy na samotě, chceme nad druhými vyzrát a zabezpečit sebe. Nebo méně sobecky vyjádřeno svou rodinu. Ono to není špatně, ale když je to na úkor jiných, tak to sobecké je.
Byli, jsme a budeme závislí tvorové
Nemluvím o závislostech jako alkohol apod., o tom článek zde: Marihuana, alkohol, cigarety a drogy.
Ale mluvím o tom, že když se narodíme, jsme závislí na mléku od matky, na teplu a zabezpečení od rodiny. Proto jednáme podvědomě tak, abychom do rodiny zapadali a nezůstali na ocet mimo ni. Ztratili bychom tak její bezpečí. Z principu jsme se narodili bezmocní. A čím víc naše okolí umocňovalo tento pocit v nás, tak tím víc se do nás tento pocit otiskl a jako dospělí pak jednáme jako bezmocné oběti. Čekáme, že za nás problémy vyřeší politici, šéfové, doktoři.
Pojďme dále. Máte-li svou studnu, tak je to super. Budete mít dost země, abyste si vypěstovali potraviny? Ano? To je dobře. Máte dost světla, aby probíhala fotosyntéza v rostlinách a mohli jste tak mít jídlo? Má kdo opýlit květy vašich rostlin, abyste měli jídlo? Těmito otázkami vidíte, že váš úspěch a přežití nezáleží jen na vašich schopnostech a pozemku. Včely mohou vymřít díky včelímu moru. Slunce snad bude svítit, ale co teplota a vlhkost? To jsou veličiny ovlivňované krajinou, mořskými proudy, velikostí vzdáleného amazonského pralesa. Nejde být nezávislý. Nezávislost vždy ústí do jednoho bodu – samoty. A kdybychom využili zdrojů v okolí a byli na nich závislí? Tak to vždy povede ke spojování a růstu. Už chápete?
I liška je závislá na tom, jak dupou králící a kolik mají zelené potravy, jestli se mají kde množit. Králící jsou závislí potravinově na dalších faktorech a tak dále a tak dále. Naše planeta je závislá na slunečním svitu, vzdálenosti od Slunce ve vesmíru. Přirozenost je závislost. Nemůžete se nikdy oddělit, když se tak stane, je to cesta ke smrti. K samotě, izolaci, odumírání a sebedestrukci. A stejně se o to všichni snaží. Proč? Protože je to nastaveno emoční bolestí z dětství, kdy při každé snaze se spojit, jsme byli ve své zranitelnosti ublíženi. To vede k uzavření se a strachu ze spojování, dělání chyb, dělání změn apod.
Výsledkem jsou mj. vztahové problémy, móda singles, transgender a vše, naprosto vše, co je médii vyzdvihováno jako síla osobnosti a svobody. Chcete-li se chytit do pasti, tak jim věřte. Víte, že je v dosavadních ložiscích ropy její množství na dalších asi 400let?* A nachází se další. Víte, že se planeta přirozeně otepluje a ochlazuje? Nevíte, protože věříte masivně podporovaným tlakům, např. jako kdysi takovým, že kouření nezpůsobuje rakovinu. Tyto časy povedou k tomu, že už nikdo nebude věřit nikomu. Je to hrůza, ale … je to také začátek, jak objevit své vnitřní vedení a jít tou správnou cestou růstu. Nikoliv strachovou.
Ještě jeden fakt ze sociální studie**. Jedinec, který byl vystresován společenským nepřijetím, zvýšil míru své spolupráce s okolím průměrně o 50% více než nevystresovaný. To znamená, že straší-li nás komunisté, kapitalisté, genderisté, liberalisté aj., chtějí si nás jen zavázat. A když už vás mají, tak kolik z nás je pak ochotno přiznat chybu a změnit názor ???
Zdroje:
- * https://forbes.cz/popisuje-svet-jaky-skutecne-je-profesora-smila-hlta-zuckerberg-i-bill-gates/
- ** von Dawans, B., Fischbacher, U., Kirschbaum, C., Fehr, E., Henrichs, M. (2012). The social dimension of stress reactivity: Acute stress increase prosocial behaviour in humans. Psychological Science, 23, 651-660.
P.S. strach z toho, že ztratím nezávislost a budu muset být na někom závislý nebo být někomu vděčný, je jedno z hlavních traumat, které řeším se svými pacienty. Jedná se především o znehybňující nemoce (revma, mrtvice, roztroušená skleróza, artróza, úrazy, aj.).
Líbil se Vám článek? Nepropásněte další, přihlašte se k odběru novinek: