Alternativní léčba se opírá o změnu životního stylu. Jídelníčku, spánkového režimu, pitného režimu. Pití čajů, užívání doplňků stravy. Nebo cvičení, psychoterapii a další. V každém případě vede k tomu, že musíte něco změnit. Buď přidat do svého života dobré zvyky nebo odebrat zlozvyky. A vy se vždycky v určité fázi seknete. Nevydržíte udržet cvičební plán. Porušíte jednou dietu. Dvakrát, třikrát… Zapomenete si uvařit čaj. Nestíháte si jít nakoupit. Zase si zapálíte cigaretu. A tak podobně.
Začnete hledat další způsoby, jak se vyléčit ale nedokončili jste pořádně ani ten první. Točíte se v kruhu. Čtete další knížky, navštěvujete další semináře, hledáte další terapeuty. Nikdo a nic vám nedokáže poradit natolik, abyste se již vyléčili. A tak člověk začne cítit beznaděj, zoufalství. Nic mu nepomáhá, nikdo mu nerozumí. Začne vinit metody, terapeuty, léky … cokoliv z tohoto neúspěchu.
Chyba je obviňovat druhé
Všechny léčebné metody, ať jsou alternativní nebo klasické mají potenciál vás vyléčit. Jde jen o to, že potřebují i vaši součinnost. Problém není v nefunkčních léčebných postupech, ale ve vašem osobním přístupu. V tom, že si myslíte, že vás spasí tyto postupy. Když se tak nestane, přirozeně namísto přiznání si svého selhání, začnete obviňovat okolí. Je to účinnější strategie vypuštění frustrace než kdybyste měli cítit svou neschopnost, kterou si pořád nechcete přiznat.
Výhodou je, že to můžete změnit jen vy
A v tom tkví i vaše záchrana. Když pochopíte, že jen vy můžete za to, že jste nedodrželi jídelníček, cvičební plán, užívání bylinek, léků či doplňků stravy apod., tak přijmete svou zodpovědnost za sebe. Můžete svůj život uchopit do rukou a neobviňovat druhé ze svých neúspěchů. Nebudete se cítit beznadějně, protože namísto kontroly okolí, přesunete svou pozornost na sebe. Kontrolovat můžete jenom to, co děláte vy. Když se budete snažit mít pod kontrolou všechno ostatní, tak to přirozeně nejde a cítíte se bezmocně, selháváte. Přitom si to stále způsobujete sami. Namísto toho, budete-li měnit to, co děláte vy a jen vy. Tak máte tu moc věci měnit. Už vám do toho nikdo nemůže hodit vidle, protože jen vy sami můžete ty vidle odstranit, obejít, využít… přizpůsobit se jim.
Problém k vyřešení je ve vás
Začínáte-li stále s nějakým léčením a nejde to, tak i když máte spoustu důvodů, proč to nejde, ten hlavní důvod, proč to nejde, jste vy sami. Vysvětlím proč.
Měníte-li své zvyky, ať už přestáváte kouřit nebo začínáte se zdravě hýbat, tak měníte svou osobnost. Najednou z lenivého člověka se máte stát aktivním. To v příkladu, když z televizního vysedávače se máte stát sportovcem. Z tichého člověka bavičem společnosti. Nebo naopak máte někde ubrat. Například z hyperaktivní ženy, která všechno stíhá byste měly snížit počet úkolů a ležet na gauči. Ve všech příkladech je to o vašem vnitřním rozporu osobnosti. O tom, že paradoxně máte rádi svou lenivou osobnost. Nebo splnění hodně úkolů. Ať děláte, co děláte, něco vám to přináší. I když neděláte nic. Jste naučeni na tento způsob života. Věříte tomu, že to jste vy. Takhle se chováte, cítíte a myslíte. A když jdete dělat změnu z tohoto stavu, ale nezměníte svou osobnost, tak nikdy tu změnu neudržíte.
Dvě osobnosti ve vás
Na začátku změny, léčení můžete vnímat svůj vnitřní rozpor. Jedna chce ležet a druhá chce cvičit. Musíte neustále přemlouvat tu první, že chcete cvičit a nutíte se do toho. To je ta chyba, kterou se dopouštíte a na kterém vše selže. Namísto přiznání si této nevědomé chyby, vypustíte svou frustraci na to, že to cvičení je moc těžké a nedá se to udržet. Obviňujete okolí. Ale když si přiznáte pravý problém, tak se chyby nedopustíte. Nesmíte násilím nutit svou druhou osobnost ke cvičení, bude se vzpírat. Musíte ji pochopit, proč nechce cvičit. Nebo pochopit tu první osobnost, proč chce ležet. A změny pak dělat tím, že se lépe poznáte a budete dělat změny z toho, že cítíte touhu a nikoliv tlak.
Tyto dvě osobnosti vznikly rozštěpením v minulosti. Byly jednou, ale něco se stalo a rozdělila se. Jedna maska se dala do popředí, abyste mohli fungovat ve světě. Takže upřednostňuje chování, cítění nebo myšlení, které mělo význam. Doba se změnila, ale tato osobnost v popředí ne. Pořád dál chrání svým vystupováním druhou osobnost v pozadí. Ta je schovaná a je jí dobře, protože je ublížená. Brání se, když ji někdo chce spatřit nebo pomoct ven. Tento proces můžeme nazvat disociaci osobnosti nebo práce s vnitřním dítětem či traumatem, na pojmenování nezáleží. Je důležité, abyste pochopili, že nemůžete donekonečna zvětšovat propast mezi těmito dvěmi osobnostmi, ale musíte je zase spojit v jednu. A to znamená práci na sobě. To, že neumíte udržet nový zvyk, tak právě ukazuje na místo k léčení a možnost spojení těchto dvou osobností. Neukazuje to na to, že jsou léčebné metody nefunkční. Ukazuje to, abyste propátrali svůj vnitřní svět v této záležitosti, v tomto vnějším problému – “cvičení je moc těžké”, “ta dieta nefunguje”.
Paradox
Takže paradoxně se člověk může držet ve smutku zuby nehty. Protože je toto osobnost v popředí a i když každý chápeme smutek negativně, tak tato osobnost pozitivně. Například v rodině, kde takový člověk vyrostl, byla mamka nebo taťka stále smutní a pochmurní. Dítě se naučí, že je to norma. Jakákoliv jiná emoce je špatně. Takže paradoxně není klid nebo radost normou, ale smutek. Smutek dodává naplnění osobnosti v popředí. A osobnost v pozadí prožívá radost, za kterou se stydí a tak se chce schovat. Je to strašný pocit viny, když bych měl být spokojený… Nebo rodina nemusela být smutná, ale dítě se naučilo upřednostňovat pláč jako manipulaci pro dospělé. Když dítě křičelo, tak dostalo pohlavek nebo si ho nikdo nevšímal. Ale když brečelo, tak už dostalo, co chtělo. No a tak se naučí do svého života, že toto chování nese efekt. A čím déle žijete a opakujete své vzorce, tím déle si je vrýváte a jste jim naprosto oddáni. Nepřipustíte, že mohou být věci i jinak, protože to nevidíte. Je pro vás lepší být pořád ve stejných emočních vzorcích, myšlenkových vzorcích.
Budete se točit pořád v kruhu?
A opakovat pořád ty stejné vzorce? Obviňovat terapeuty, metody, léky, doktory, kohokoliv a cokoliv z vašich neúspěchů? Vidíte již, že problém leží ve vás? Chápete, že nikdo jiný vás nemůže vyléčit? Že se držíte nevědomě ve svých trápení?
Co s tím dělat? Jak to změnit?
Vy sami potřebujete nadhled. Do svých potíží jste se dostali svými vzorci a málokdo je schopen si nad nimi udělat nadhled a co víc, přiznat si nepříjemné věci. Proto je dobrou volbou najít si terapeuta, nikoliv další knížku. Problém jen je, že žádný doktor ani psycholog nebyl vzdělán na škole o traumatu. Celý systém péče o psychiku je povrchní a tak nevede k transformaci a změně. Poslouchám často, že už se nemocný nechce bavit s psychologem o svých potížích. Jistě, protože se jen o nich baví. Existují různé psychoterapeutické směry, ale dívejte se na ty, které chápou Jungovskou psychologii, transpersonální nebo třeba pracuje s traumaty. Potřebujete integrovat své dvě osobnosti, nikoliv se o nich donekonečna bavit. Je to rozsáhlá problematika přesahující obsah článku. Ale tento článek jsem napsal právě pro to, aby člověk lépe pochopil proč něco nejde.
Pokud máte zájem můžete se připojit do placené části návodů na Portále učebna, kde postupně přidávám obsah, který můžete využít. Platba je jednorázová a co najdete na Portále najdete zde.