Rozdíl generací, trauma je i není předáváno

autor: | Úno 4, 2024 | Emoce, Zamyšlení

Starší generace se zlobí, že jsou mladí domýšliví, zhýčkaní atd. Když jsem se ptal blíže, tak se jim nelíbí, že si mladí vymýšlí podmínky. Oni totiž museli makat. Mladí si dělají, co chtějí, neposlouchají. Mladí se vůbec neobětují pro věc. A další přesvědčení starší generace.

Co tím ale vlastně říkají? Závidí mladé generaci, protože oni se nedokázali vzepřít. Mladí už cítí větší pocit důležitosti a hodnoty než jejich rodiče. I když je to pořád málo, ale jako společnost jsme se již kolektivně posunuli. Mladí se už nevnímají jako otroci, kteří musí zůstávat v práci. Protože nezažili šikanu, žaláře a koncentráky. Lidská důstojnost se vrací zpět. Ale ti, kteří o ni přišli, se přes své trauma nedostali. Vnímají stav, ve kterém museli dřít a obětovat se pro kohokoliv nebo cokoliv jako naprosto základní a esenciální pro jejich život. Když by se to mělo změnit, neuměli by žít v takových podmínkách. Hryzalo by je svědomí, když by třeba v pátek neměli jít do práce. Předchozí generace byly nastaveny na prioritu – peníze. A dnes? Mladí si uvědomují, že za peníze si nekoupí znovu čas. A tak namísto dřiny v práci, raději jdou ven nebo cestují. Nebo dokonce odpočívají. Což je pro dříče jiné doby naprosto absurdní a vyčerpané mladé nazývají lenochy.

Podívejme se na realitu změny ve společnosti. I když si rodiče mohou vyčítat, že zničili dětství svým dětem nebo že předali své strachy a traumata dál, tak chci takové lidi povzbudit, že tomu tak není. Dokud si vaše dítě neuvědomí, že je to pro něho problém, tak je to jen váš problém a pokud tlačíte na jeho vyřešení, tak jen nerespektujete své dítě. Točíte se opět v kruhu přemýšlení oběti a toho, jak jste udělali chybu. A nemusí tomu tak být. Uvědomte si, že jste udělali moc už jen tím, že jste si to uvědomili. Co by za to jiní dali! Navíc každá další generace se pomalu uzdravuje. Další generace už není obtěžkána traumatem z první ruky jako ta první a má lepší šance se strachů zbavit. I když nám knihy a odborníci můžou říkat něco jiného. Vidím v praxi, že když se třeba obézní rodič zaměří na to, aby jeho dítě nebylo tlusté, tak i když se mu to nepodaří, tak jeho dítě se naučilo něco jiného, co rodič neuměl. Třeba říct svůj názor. A na váze mu nezáleží, takže je mu jedno, že je tlusté. Nebo pokud mamku kopl kůň a zakazuje na něm jezdit své dceři, tak dcera tento strach nemá podmíněn kopnutím, ale jen matčiným strachem. Pokud projde fází vzdoru, a projede se na koni navzdory mínění matky, tak má radostný zážitek. Nedrží se již víc strachu, protože není ničím podmíněný. Její zkušenost je jiná. Jediné, co je třeba, je nechat děti nás učit.

Někteří mladí si již uvědomují, že peníze nejsou všechno. Vidím, že mladým se nechce pracovat a dřít. Neberme teď v úvahu negativní důvody, ty tam jsou nepopíratelné. Ale nahlížejme na to pozitivně. Například, proč by měl mladý člověk brzo vstávat, manuálně dřít za pár korun, když může v teple programovat na židli? Nevybral si snad pro sebe lepší variantu? Nedopřává si snad to dobré? Mladí prostě ukazují na nesmyslnost pravidel starších. V našem příkladu třeba to, že nevidí důvod vstávat v pět hodin ráno. Když se ta práce stejně může udělat v deset hodin dopoledne. Jaký to má smysl se obírat o spánek?

Další příklad, že peníze nevládnou, můžeme nejvíce vidět v ošetřovatelství. Kdo z mladých stojí o to, aby utíralo výkaly, hádali se seniory, nechali se šikanovat od vedoucích? Nejhorší je situace v prominentních domovech důchodců. Tamní klienti žijí v domění, že jsou všemocní a když mají peníze, můžou si dovolit všechno. Potěš koště, když byli třeba vojáci, učitelky nebo politici. A co se stane, když se ošetřovatel nenechá urážet a ponižovat? Když je nikdo nenakrmí, neumyje, protože jsou sprosté hovada, kteří si neváží pomoci? Ano, nebuďme korektní ale nazývejme věci pravými jmény. Jak daleko tito domýšlivci pochodí, když je nikdo neošetří ani za milion? Umřou. A umřou sami. A je jedno, jestli se zasloužili o stát nebo mají peníze. Jsou to nevychovaní sobci, a tak zůstali sami a kupují si péči. Není tak lepší nevnímat peníze jako prioritu a vnímat svou důležitost a hodnotu druhých? Respektovat se navzájem a vytvářet hezké vztahy? Souhlasíte s tím, že nemoc učí pokoře?

Můj názor je, že se nyní budeme v cyklu společnosti pohybovat namísto výkonu právě v laskavosti. Vychází mi to z logiky věci protichůdných rytmů v přírodě. Byla-li doba individualismu, bude doba socializace. A koneckonců máme druhé tisíciletí a v numerologii značí dvojka lásku, citlivost, empatii, soucit, něhu, spolupráci, pomoc druhým, rovnováhu, vytváření vztahů a ohleduplnost. Již vidím u dětí a mladých, jak se přirozeně zajímají o druhé. Extrémem je záchrana přírody. Děti a náctiletí se svou citlivostí v necitlivém světe ale narážejí. Mají z toho psychické potíže a starší generace je zase odsuzuje za jejich emotivitu či citlivost. Přitom ona způsobuje jejich nemoci. A proto opět opakuji, vnímejte své děti a učte se od nich. Buďte pro ně studnou zkušeností, které nemají. Neomezujte je jimi, ale podporujte.

Pokud vnímáte, že váš vaše děti štvou a chcete s tím něco dělat, tak můžete. V placené členské sekci vás provedu tímto procesem. V prvé řadě si musíte uvědomit, že je to váš vztek a váš vnitřní svět. Dítě pouze reaguje na vás. A proto chcete-li věci změnit, musíte se podívat do svého nitra. Změníte-li svůj přístup, dítě změní své chování. U mladších je to dříve, u starších později a u puberťáků kdoví jestli. Vyléčíte-li však své nitro, tak budete ke svému dítěti přistupovat mnohem laskavěji a budete schopní respektovat jeho volby. Možnost zakoupení přístupu zde na odkazu.