Pro odborníky

Zde připravuji sekci pro zdravotnické profese. Ne z pohledu pomoci v rámci konzultací (vyčerpání, bolesti, nespavost, …) ale z pohledu edukace, pochopení sebe sama a pacientů. Na toto téma sepisuji knížku příběhů ze zdravotnictví v souvislosti pohledu traumat všech zúčastněných. Koho toto téma zajímá doporučuji většího propagátora dr. Gabora Maté, viz zde dokumentární film. Pokud byste se na něco chtěli zeptat nebo mi pomoci knihu vydat apod., klidně se ozvěte, děkuji.

Jak pracuji s pacienty?

Spíše bych měl napsat co nedělám… Nerozhoduju o tom, co pacienti mají dělat. Nepřebírám zodpovědnost za jejich lapálie = nemoci. Respektuju to, že nic nedělají a že nic nechtějí. Dávám svým potřeba minimálně stejnou důležitost jako pacientovým.

Jak nazvat to, co dělám. Nejvíce to vystihuje psychosomatika či psychoterapie (podobná Rogerovskému stylu). Vysvětlím… Zaobírám se jaká přesvědčení drží pacienta v nemoci = myšlení. Jaké potlačené emoce v sobě drží. A jako doktoři vidíme následně, jaké má nemoci v těle. Psychosomatika uznává podíl emocí a myšlenek na fyzické nemoci, přesto nám naše zdravotnická přesvědčení nedovolí přemýšlet nad tím, že fyzická nemoc je vyvolaná myšlenkami.

Jsme stále učeni v deterministickém a částicovém pojetí přírody, potažmo člověka a medicíny. Pokud však víme, že pozorovatel ovlivňuje pozorovaný výsledek, tzn. že elektron se jednou chová jako částice a podruhé jako energie vlny, tak jakto, že se pořád držíme toho, že hmota je ovlivňována jen hmotou? Fyzikové to nazývají vlnově korpuskulární dualismus. Já z toho vytáhnu to slovo dualismus. Protože v našem světě je to hlavní pravidlo. Máme plus a mínus, světlo a tmu, ženu a muže apod. Když vidíme nemoc jako negativní, jak by mohla být pozitivní?

Každá nemoc nás má něco naučit a přináší pozitiva. Jen ten, komu je určena, je schopen pochopit její význam. Ten je skrytý. Základ nemoci je však v tom, že zažíváme bezmoc. My se jí jako odborníci snažíme odstranit a dostat nemoc pod kontrolu léky nebo jinými zásahy. Pracujeme-li jen na úrovni těla, tak pracujeme jen na výsledku, ale nikoliv na příčině.

Vezměme si to prakticky. Pacient má artritidu kolene. Nemůže už sportovat, být aktivní, postarat se o rodinu. Díky tomu má teď víc času na sebe, ale neví, co si s ním počít. Konfrontuje ho s pocitem osamocení. Také s tím, že není samostatný a nezvládá vše sám, bývá závislý na pomoci druhých. A mnoho dalšího. Podvědomě už nechce sportovat, být aktivní a starat se o rodinu. Vědomě to odmítá a chce to dál dělat. Nemoc mu ale dává stopku. Vědomě nechce pomoc od druhých, ale prakticky zažívá to, že ji i přes odpor dostává. Pracujeme na tom rozdílu vědomí a podvědomí. Aby to, co dělá, bylo v souladu s jeho všemi částmi. Dále se cítí osamoceně a neschopně. Zpracováváme tyto emoce, které souvisí s jejich potlačením. Tuto emoční bolest v sobě nese v podobě traumatického zážitku. Ten se schoval opět do podvědomí a není si ho vědom. Pomáhám mu toto vědomě zpracovat a tím odstraňujeme příčinu i v emoční oblasti. Celkově tak navracíme jednotu a autenticitu do života pacienta.

Vize rozvoje zdravotnictví

Respekt, pochopení, soucit, empatie, změna základních hodnot.

Určitě cítíte, že logiky a čísel již bylo dost a je čas zapojit i pravou mozkovou hemisféru. To je to, co se nyní ve všech oblastech děje. Zdravotníci jsou skupina osob, kteří jsou motivování pomáhat druhým na úkor sebe. Jenže z čeho vychází přehnaná pomoc a péče o druhé? Dokud jsou naše motivace nepoznané, tak, jak rozvíjet zdravotnictví? 

A proč se tak lpí na zachování starých pořádků? Ignorují se vědecká zjištění na poli tzv. alternativní medicíny. Proč nezakomponujeme empirická i vědecká zjištění do klasické medicíny? Jaká bude budoucnost medicíny vedle umělé inteligence?

Změna se nepovede hned, ale můžeme změnu dělat postupně tak, ať je to výsledkem respektující diskuse. Při tom bychom neměli zapomínat na lidskost.

Doporučené knihy pro rozvoj

Pokud rádi přemýšlíte, doporučuji tyto knížky. V seznamu najdete i knihy, které pomohly jiným zdravotníkům.